O tom, jak skvělé je, když vás partner podrží na cestě a díky tomu jdete stále vpřed, jsem psala v předchozím článku. Má to ale i svá slabá místa – občas jdete někam, kam vůbec nechcete.

Stopem za vodopády

Když jsme byli na naši první společné dovolené na Thassosu, vyhlídli jsme si vodopády a jezírka uprostřed ostrova. Autobus tam nejezdil, tak jsme vyrazili stopem. Auto nás vyhodilo na konci vesnice a my se nadšeně vydali hledat krásy přírody.

Po chvilce už jsem měla docela hlad a byla unavená, procházeli jsme zrovna kolem nějakého dřevěného posezení a partner navrhl, že se zastavíme, nasvačíme a odpočneme si.

Jenže pro mě to nebylo dost dobrý! Návrh jsem zamítla s tím, že se mi tady nelíbí. Je to moc turistický a hlavně – já budu svačit u vodopádů. S ničím menším se nespokojím.

Hledání

A tak jsme šli. Vydali jsme se po štěrkové lesní cestě, nikde nikdo, míjela nás jen nákladní auta, která jezdila nejspíš do kamenolomu. Po nějaké době jsme se zastavili a probíhal rozhovor:

Partner: Pojď, už to otočíme.
Já: Neblbni, to tady už musí bejt.

Pokračovali jsme. Po další čtvrt hodině:

Já: Tak pojďme zpátky.
Partner: Tak to dáme aspoň támhle k tý zatáčce.

A šli jsme dál. Takto jsme šli další dvě hodiny. Bez svačiny.

Obrat

Když byly asi 4 hodiny odpoledne, byli jsme blíž k druhému konci ostrova než k tomu, odkud jsme ráno vyrazili a kde byl náš stan. Konečně jsme to oba vzdali a poražení se začali vracet zpět.

Cestou jsem přemýšlela, jestli se vejdu v noci do krosny, protože v kraťáskách a tričku mi bude pod širákem zima. Nálada klesla pod bod mrazu. Měl to být perfektní výlet za vodopády a místo toho se tady jen trmácím lesem a vodopády nikde.

V údolí pod námi se najednou objevilo malé jezírko. Krkolomně jsme k němu sešli a plni nadšení se cachtali v ledové vodě. V posledních paprscích jsme si užili koupel. Pokračovali jsme údolím dál a narazili jsme… ano, na vodopády a jezírka.

Byla to celá kaskáda a my začali vlastně od konce. S naším postupem se jezírka zvětšovala a přibývalo rybiček. Vodopády byly kouzelné, ale to správné světlo na focení už jsme prochodili po lese a veškeré své teplo jsme dali prvnímu jezírku. Na další plavání nezbyla energie a ani čas.

Pokračovali jsme dál a vyšli jsme u konzumního a turistického posezení, které jsem předtím šmahem odsoudila. Jaké překvapení! Bývalo by stačilo sejít kousek z cesty, dát si svačinu a mohli jsme si místo čtyřhodinové chůze odnikud nikam užívat plavání s rybičkami.

Snažím se a snažím

Takhle můj život dřív vypadal. Tlačila jsem, kde se dalo i nedalo a doufala, že dojdu do cíle, který jsem mezitím úspěšně minula. Urputně jsem se snažila dosáhnout všech cílů v nejlepším čase. Vyždímala jsem se sebe to nejlepší, co jsem uměla a výsledek stejně nebyl k ničemu.

Pak jsem pochopila, že problém je to, jak moc se snažím. Snažím se tak, že nevidím napravo ani nalevo. Nevidím jiné pěšinky, které se cestou otevírají a tvrdohlavě si jedu to svoje. I když to dře. A že to dřelo hodně.

Zjistila jsem, že je potřeba se na té naší cestě pustit a důvěřovat. Dělat to, co je potřeba. Zakousnout se a vytrvat, když je to potřeba, ale taky odpočívat a nechat věci plynout, když je to potřeba. To je občas hodně těžké, nic nedělat a jenom být. Ale je to přesně to, co nás může na naší cestě posunout.

Vnímám to jako ženský pasivní přístup, kdy jen sleduju sama sebe a své okolí. A vyčkávám. Dá se aplikovat na mnohé oblasti. Můžete se stejně zastavit a plynout i při tvoření svého domova, kdy nevíte, co kam dát a jak se rozhodnout. Dá se použít i při běžné domácí rutině. Je teď opravdu potřeba mýt nádobí? Nebylo by lepší si dát nohy nahoru, vypít si čaj a mít deset minut sama pro sebe? Pak třeba budete mít víc energie nebo přijde domů manžel a nádobí umyje on.

Jen meditovat nestačí

Je tu ale ještě jedna nástraha – pokud budete jen žensky plynout a meditovat, nic se nezmění! Je fajn najít rovnováhu mezi odpočinkem a akcí, mezi plynutím a konáním. Pokud chcete něco změnit, bez vaší aktivity to nepůjde. Je potřeba se rozhodnout a udělat první krok.

Chcete vytvořit prostor pro miminko? Budete asi muset přestěhovat nějaký nábytek nebo koupit drobné nezbytnosti. Chcete vytvořit tvořící koutek sama pro sebe? Bude potřeba na něj najít místo. Možná se bude ze začátku zdát, že je to nemožné. Do vašeho bytu se stolek pro vaše tvoření prostě nevejde.

Pak přichází na řadu pasivní fáze. Nic neděláte a čekáte. A časem vám přijde ta skvělá myšlenka, pak je třeba ji nepropásnout :) Třeba se dokážete podívat na váš byt zcela novýma očima a najednou vás napadne, jak přesně ho uspořádat.

A následuje opět akce, abyste váš nápad realizovaly. A tak pořád dokola.

Návrat

Cesta k vodopádům mě naučila, že je dobré koukat kolem sebe, klidně sejít z cesty, vědět, kdy se vrátit a hlavně to, že postupovat vpřed na sílu není vždy ideální řešení.

A jak dopadl výlet? Jezírka jsem si vůbec neužila, protože už jsem měla obavy, jak se dostaneme domů. Dali jsme si večeři ve skvělé místní hospůdce a tak po různu se ptali, jestli někdo nepojede naším směrem. Ideálně ještě dnes.

Měli jsme štěstí, už v jednu v noci jsme se řítili hvězdnou nocí na korbě náklaďáku ochotného včelaře, který nás dovezl až do kempu.