Domov

Právě sedím na sedačce zabalená do deky a na jazyku se mi rozpouští kostička čokolády. Rozhlédnu se po našem prostorném bytě a cítím klid. S lehkým úsměvem na tváři si uvědomuji, jak moc vděčná jsem za okamžiky, které zde prožívám. 

Každý den pracujeme na tom, aby náš byt byl naším domovem. Tvoříme místo, kde se cítíme bezpečně, místo, kde je prostor pro radost i slzy. Společně sdílíme své zážitky, sny, ale i strachy a obavy. Tančíme na vrcholcích hor i procházíme temnými údolími. Kráčíme spolu bok po boku a jsme si oporou. Každý z nás je jedinečný, zodpovědný sám za sebe a svůj rozvoj, přesto je každý z nás je součástí smečky. Každý je součástí celku, který nás přesahuje. Jsme rodina. 

Spolubydlení

Ještě nedávno jsme ale bydleli v malé francouzské vesničce na úpatí hor, kousek od hranic se Švýcarskem. Žili jsme ve velkém starém kamenném domě se zahradou a terasou. Mělo to jen drobný háček – spolubydlení. Dům i zahradu jsme sdíleli s dalším párem. Připadala jsem si doma jako na návštěvě. Pořád jsem se bála, že budu v domě někomu překážet, někoho rušit nebo obtěžovat. Snažila jsem se, abych byla co nejméně na očích. 

Většinu času jsem trávila v naší podkrovní místnosti. Byla to vzdušná místnost otevřená do krovů, ale řešená tak, že se nikam nedalo nic dát. Koupelna byla stlučená z prken, mezi nimiž byly centimetrové mezery, o nějakém soukromí rozhodně nemohla být řeč. Ale to nejhorší nás čekalo v zimě. Starý dům se vůbec nedal vytopit, dělali jsme, co jsme mohli, ale i tak bylo v naší horní místnosti kolem 19°C, dole v kuchyni zpravidla 16°C. 

Těhotenství

Byla to kouzelná kombinace romantiky a punkového bydlení, ale jen do té doby, než jsem otěhotněla. V hlavě jsem měla zmatek. Sem mám přivést miminko? 

Bála jsem se toho, že bychom všichni bydleli v jedné místnosti a neměli před sebou kam utéct. Bála jsem se, že se budeme všichni vzájemně rušit, vůbec jsem si nedokázala představit spolubydlení s miminkem. A moje největší obava se pojila s termínem porodu v lednu – co když ty kamna přestanou topit úplně?

Cítila jsem, že jako matka selhávám. A to jsem miminko ještě ani nedržela v náručí.

Nová práce

Partner se rozhodl změnit práci. Našel si místo, které bylo od našeho tehdejšího bydlení hodinu autem po dálnici, ale už ve Švýcarsku. Chtěli jsme trávit co nejvíce času pohromadě, a tak bylo potřeba sehnat nové bydlení, aby nemusel každý den dojíždět. Bylo to i řešení mého problému. 

Jako cizinci jsme měli problém byt sehnat. Termín porodu se blížil a já už myslela, že se přestěhovat nestihneme. Celé těhotenství jsem chtěla hnízdit a zútulňovat. Toužila jsem mít pro miminko vše dokonale připravené, ale nemohla jsem nic dělat.  

Stěhování

Nakonec se zadařilo a měsíc před porodem jsme se stěhovali na druhý konec Ženevského jezera. S obřím břichem jsem balila, rozmontovávala, vybalovala, montovala. Nemohla jsem se ohnout, nemohla jsem nic nosit a štvalo mě, že je to na poslední chvíli. 

Neměla jsem ušité plínky, neměli jsme postýlku pro miminko, nebyli jsme zabydlení. Koukala jsem na holé stěny a zvednout se ze sedacího vaku pár dní před porodem byl opravdu oříšek. 

Musela jsem ve vysokém stupni těhotenství vše rychle připravit tak, abychom neměli jen holobyt, ale domov. Neměla jsem problém oželet lustry, ale chtěla jsem aby se nám dobře žilo. A nedělala jsem si iluze, že to po porodu bude snazší.

Zařizování

Pustila jsem se do zařizování. Určila jsem si priority a těm přizpůsobila rozvržení bytu. Byt jsem navrhla tak, aby každý měl svoje místo, kde může tvořit a dobíjet si baterky, ale zároveň pro mě bylo důležité, abychom mohli trávit spoustu času společně. 

Neméně důležité pro mě bylo přizpůsobení bytu našemu miminku. Jak to udělám s postýlkou, když máme tak malou ložnici? Potřebujeme dětský pokojíček? Jaké to vlastně bude spolu žít? 

Díky mému předchozímu studiu architektury jsem byla schopná vše vymyslet, zorganizovat a zařídit tak, že jsme do porodu vše podstatné stihli. Byla to dřina a stres, protože jsem se snažila realizovat všechno naráz (celé těhotenství jsem zabydlování a zútulňování potlačovala, tak to muselo ven), ale díky podpoře a stabilitě partnera jsme udělali podstatné věci a méně důležité nechali na později. 

Jen sedačku nám přivezli až 3 týdny po porodu, protože v den původního termínu doručení jsme si užívali první hodiny společného života v porodním domě :)

Proměny

Od té doby se náš byt ještě několikrát proměnil, protože roste s našimi potřebami a především potřebami dcery. Není dokonalý, ale je náš. Cítíme se v něm dobře a rádi společně usedáme při večeři u dřevěného jídelního stolu.

Tvořím svoje doma

Naučím vás, jak upravit vaše stávající bydlení tak, aby vás provázelo vaší další životní etapou. Vytvoříte si prostor přesně na míru, který bude splňovat vaše potřeby tak nejlépe, jak je ve vašem současném bydlení možné. 

Získáte nový úhel pohledu a díky tomu využijete prostor, který je vám dán, naplno. Sami se rozhodnete, do jak velkých úprav se pustíte a v jakém časovém horizontu je budete realizovat.

Pomocí technik v e-booku budete moci bydlení dále upravovat a přizpůsobovat novým výzvám, které s sebou rodinný život bezpochyby přináší. A já vám ráda budu průvodkyní.