2 přístupy k Vánocům
Blíží se Vánoce a napětí stoupá. Je toho potřeba udělat tolik. Taky tě čeká velký každoroční úklid?
- Vydrhnout záchod kartáčkem na zuby.
- Omýt okna – vodou s octem nebo k tomu přidat i alkohol? Počkat, až je děti opatlají, vynadat jim a jít leštit znova.
- Upéct cukroví a schovat ho! Nebo upéct cukroví a sníst ho. A pak upéct další.
- Omýt kachličky v koupelně a horní poličky na kuchyňské lince.
- Pověsit světýlka i sousedovi na plot, aby to bylo dost krásný.
Znáš to?
Nebo patříš k druhé partě, která hlásá, že se Ježíšek narodil ve chlívě, tak se u tebe bude aspoň cítit jako doma?
- Možná máš pocit, že bys měla něco uklidit a přidat se ke každoročnímu šílenství, ale je toho tolik, že nevíš, kde začít.
- Nestíháš ani vyndávat myčku a skládat čisté prádlo, takže jakýpak copak.
- Možná bys vlastně chtěla mít uklizeno, ale nemáš na to čas ani energii a tak na to kašleš a ještě se tváříš, jak jsi nad věcí.
Mám-li být upřímná, tak spadám spíš do druhé skupiny než do první.
Existuje i třetí možnost?
Možná ale existuje možnost, která není ani černá ani bílá. Existuje možnost, kdy si to uděláš skutečně podle sebe. Ne podle diktátu a očekávání předchozích generací. Ne rebelsky přímo naopak. Ale tak, aby ses v tom skutečně cítila dobře.
Protože to je přeci to, co doma všechny chceme. Být v pohodě. Cítit se skvěle. A na tom se dá pomalu postupně pracovat.
Vzpomínka na Vánoce
U nás doma byly Vánoce tradičně plné stresu. Stresu z toho, aby to hlavně bylo v klidu. Což nebývalo. Nikdy jsme nebyli všichni včas umytí a ustrojení. Nebo jsme to stihli, ale chyběl make-up. Často jsme si sedli ke stolu a něco chybělo. A to byl problém. Velkej.
Cílem bylo udělat krásné Vánoce, ale vzhledem k historickým rodinným událostem to často docela dřelo. Vánoce byly skutečně vymazlené a jsem za ně vděčná. Ale ten tlak na to, aby všechno bylo správně, ten ve mně zůstal.
Mám tendence na tenhle neklid teď naskakovat sama, i když už jsem dospělá. Proč se nesmí vstávat od stolu nevím, ale děsně mě to vnitřně tlačí a než si sednu, tak pobíhám po kuchyni a vyjmenovávám, jestli máme všechno. Třeba je dobrý mít skleničky.
Bylo u nás zvykem večeřet v 18:00 a mám tendence se toho držet a bejt děsně ve stresu, když to tak není. V 16:00 se musí začít smažit řízky. Jinak se to nestihne. Že jo. Přitom je to fakt jedno.
Pracuju na tom, abych Vánoce měla víc a víc v klidu. Připustila jsem myšlenku, že nutnost vykoupat se, pravděpodobně pochází z doby, kdy se rodiny myli jednou za čas v neckách. Nebo tak nějak si to představuju.
Vzhledem k tomu, že já jsem se sprchovala večer předtím, můžu si klidně sprchu odpustit a převléknout se jen do něčeho krásného a pohodlného.
Ještě je pro mě těžké připustit, že nemusíme všichni ladit. Ale je to tak. Můžu mít šaty jiné barvy než má dcera. A nemusím to přizpůsobovat jedné ze dvou kravat, které má muž k dispozici. Uf.
Švýcarsko bez stromečku
Mému muži to je totiž fakt jedno. Dost často nechápe, co zase vyvádím a kde se to ve mně bere. Ale dokáže přijít s originálním řešením problému.
Když jeden rok chyběla na nákupním seznamu jablka a logicky pak NEBYLO CO KRÁJET (panika!), krájeli jsem banány. Hvězdička zaručena.
A taky si vzpomínám na Vánoce, které jsme měli před 4 lety. Zrovna jsme se stěhovali. Pár dní před porodem. Celkem náročný období. Ale vlastně moc hezký.
Štědrý den jsme strávili v IKEA, kde jsme vybírali nové kousky do bytu. Přebalovací pult a další věci, které jsme ještě neměli a moje hnízdící pudy řvaly na poplach.
Vrátili jsme se fakt pozdě. Byla ve hře i varianta, že si dáme k večeři bagetu. Ale pokud mám na Vánocích něco ráda, tak je to bramborový salát. Salát a řízky jsme měli asi v 10 večer. Stromek vůbec. Dárky myslím taky ne.
A stejně když si na to teď při psaní vzpomenu, tak se přiblble usmívám. Protože to bylo svým způsobem krásný. Byli jsme spolu. Těšili jsme se na miminko. A nebylo důležitý, že ještě nemáme sedačku a ze sedacích vaků se sama nezvednu a plácám se na zemi jako velryba.
Očekávání matka zklamání
Co je důležitý? Nemít očekávání. To mě naučilo mateřství. Vždycky, když jsem si myslela, že už už půjde spát a já si dám sprchu… tak přišlo zklamání. Nemít očekávání je zásada číslo jedna. Mít vizi, to jo. Mít přání, to jo. Mít plán. To vlastně taky. Ale přizpůsobit se tomu, když to nejde úplně podle něj.
Protože pokud mám malé děti, které jedí špagety tak, že si je omotají kolem hlavy a vcucnou, nemůžu očekávat, že během Štědrovečerní večeře budou způsobně sedět s rovnými zády v naškrobené košili.
Jak se tedy připravit?
Co je pro tebe na Vánoce důležitý? To je klíčová otázka, podle které se můžeš připravit. Ta ti pomůže vyladit přípravy a úklid tak, aby vše bylo skutečně v souladu s tím, jak věci chceš.
Pokud tvoji tchyni děsně štve, že máš špinavý okna, je to její problém. Pokud je ale pro tebe důležitý, mít je omytý (a pokud je to ve tvejch silách a v souladu s energií a časem, který máš), omyj je.
Co můžeš připravit dopředu, připrav dopředu. Zapoj i další členy rodiny. Nemusíš to urvat sama. Ne, nejsi jediná, kdo to zvládne. Jo, možná to nebude úplně podle tebe, ale to je téma na jiný článek. Prostě zapoj i ostatní.
A pokud cítíš narůstající tlak, tak je potřeba se zastavit. Uvědomit si to. A chvíli jen vnímat svoje tělo. Co potřebuješ? Co by ti pomohlo? Můžeš si zalézt na záchod a být chvilku sama. Můžeš vydechnout a uvolnit se. Protože v přijetí nedokonalosti můžeš najít klid.
Prosinec je podle Feng Shui spjatý s elementem vody, která nás vede dovnitř, do nitra, do ticha, do klidu. A supermarkety a nájezdy na sehnání třicátého dárku nás z klidu vytahují.
Vánoce nemusí být ani o vyleštěném nádobí ani o hromadě pečlivě zabalených dárků. Nemusí být ani o chlívku a ignoraci. Mohou být o pocitu klidu. O tichu. O vnitřním štěstí. Mohou být o uctění nejhlubší tmy a radosti z narůstajícího světla. O hrnku teplého čaje a dobré knížce.
