Jste krásní nebo oškliví? Aneb hodnocení jako součást společenské normy.

Znáte ten pocit, kdy se jdete projít, venku si lehký větřík pohrává s barevným listím na stromech a sluneční paprsky skrz ně tancují na vaší pokožce? Je krásně. Každý, koho potkáte, se lehce usmívá a nastavuje tvář.
Včera ale bylo pěkně hnusně, lilo jako z konve. Byli jste zavření doma a koukali na šedivá oblaka, která se plynule přesouvala z nebe až do hlubin vaší duše. Je fakt ošklivo, pomysleli jste si. A vaše kočka souhlasila.

Co je to krása? 

Je to jarní vánek a sluneční paprsky. Nově vymalovaná čistě bílá zeď. Vůně černého čaje s medem. Divoký smích dítěte i vševědoucí laskavý úsměv stařenky. Krása okamžiku, kdy se mysl zastaví a my jen jsme, napojeni sami na sebe se opíjíme životem.

Krása je proměnlivá a nestálá.

A co barevný otisk dlaně vašeho dítěte na zdi v chodbě, které jste nestihli uhlídat, když jste mu šli umýt ruce po společném tvoření? Natržená knížka, zrovna na stránce s věnováním, kterou si dítě zvědavě prohlíželo mezitím, co jste byli na záchodě? Je to taky krása? Je to projev tvořivosti, života nebo neúcty, znehodnocení a úpadku?

Je to změna. A je jen na nás, jestli to budeme vnímat jako krásu nebo jako ošklivost.

Hranice mezi krásou a ošklivostí neexistuje. Jedno existuje v druhém. Můžete se na to dívat z různých úhlů pohledu a vždy budete mít pravdu. Přesto je ve společnosti běžné hodnotit a rozdělovat věci na krásné a ošklivé, dobré a zlé.

Naplňuj moje představy!

Tahle dívka je krásná. Tahle ošklivá. Nebo ne? Cepování dětí od útlého věku. Buď hodná holčička (= naplňuj moje představy)! Ty si ale ošklivá, když mě boucháš. Dělej tohle a tamto nedělej.

Pod společenským tlakem podléháme normám, které jsou hluboko zakořeněné, ale nikdo je neaktualizuje. Učíme se rozlišovat, co je krásné a co ne. Učíme se, co je dobře a do ne. Učíme to naše děti, protože to sami jinak neumíme. Ale krása a ošklivost jsou jen dvě strany stejné mince.

Přestože ve společnosti stále přetrvává tendence věci hodnotit a rozdělovat na krásné a ošklivé, věci jen jsou. To, jestli se nám zdají krásné nebo ošklivé, tvoříme my sami ve své hlavě. Tvoříme na základě našich předchozích zkušeností a zvyklostí.

Naučili jsme se vnímat některé věci jako krásné a jiné jako ošklivé. Ale můžeme se na ně dívat i úplně jinak. Můžeme je jen vidět a přijímat takové, jaké jsou.

Můžeme v nich vidět krásu i ošklivost zároveň, můžeme se sami rozhodnout, čemu dáme přednost.

Často jako krásné vnímáme věci čisté, nové, neopotřebované. Malé děti, mladé ženy. Jen muži mají výjimku, ti zrají jako víno. Proč? I v mladé ženě se skrývá stařena a její vrásčitá tvář. Je to jen otázka času. I v muži v letech stále žije malý kluk. Ta právě natřená stěna, která ještě voní barvou, jednou zažloutne a budou na ní mastné fleky.

Konzumní život

Konzumujeme, chceme stále další a další. Nové, lepší, modernější. Přestali jsme se starat o věci, které už máme, pečovat o ně láskyplně a s radostí.

Trh chce, abychom nakupovali, takže věci jsou dostupné, ale méně kvalitní. Ono fakt nemá smysl štupovat ponožky, ale jsou věci, které se vyplatí opravovat a vdechovat jim nový život.

Často jako ošklivé vnímáme věci, které se odlišují od zažitého standardu. Pokud je něco jinak, než jsme zvyklí, je to hned podezřelé a nelíbí se nám to. Spadáme do automatismů, máme svoje pohledy na to, jak to či ono má správně vypadat a je pro nás těžké se znovu a znovu koukat novýma očima. Ale často se ani nesnažíme.

Je to jenom úhel pohledu a ten já změnit dovedu.

Traband, Úhel pohledu (Vlnobeat)

Tady jsem ale nachytala sama sebe. Nedokážu úhel pohledu změnit vždy a hlavně nechci. Nechci zavírat oči před něčím, co se mi nelíbí, co mi nevyhovuje a tvářit se, že je všechno v pořádku.

Taky hodnotím a odsuzuju – sebe, druhé, cokoliv. Sice se snažím vědomě to nedělat, ale je to jeden z mých automatismů. Prostě si o většině věcí něco myslím. 

Nejsem vyzenovaný pozorovatel, který všechno přijímá, nic se ho nedotýká a vše je láska.

Dokážu najít krásu v ošklivosti. Dokážu vidět ošklivost v kráse. Ale musím chtít a musím k tomu mít důvod.

To, že jedno v druhém na okamžik zahlédnu, neznamená, že jsem se smířila se stavem věcí a nebudu je měnit. Pokud se například doma necítím dobře, nevyhovuje mi, jak mám uspořádaný prostor a vnímám, že je potřeba s tím něco udělat, tak je dobré s tím něco udělat! 

Ovlivním to nebo ne?

Měnit úhel pohledu má velký smysl u věcí, které nemohu ovlivnit. Přijmout je a nechat je být. Nevztekat se, že je něco jinak, než chci, ale najít si v tom pro sebe hlubší význam. To vnímám jako cestu.

Ale věci, které mohu ovlivnit, vyžadují akci. Někdy je těžké se rozhodnout a začít, ale je to způsob, kterým můžeme měnit svět. Minimálně ten svůj. Takže pokud to třeba u vás doma nefunguje tak, jak byste si představovali, změňte to.

Je to na nás, jak se rozhodneme věci vnímat, co se rozhodneme uvidět a jak s tím potom naložíme. Jak se rozhodnete vy?

Michala Prouzová

Jsem máma a architektka. Mou vášní je hledání ideálního uspořádání prostoru tak, aby naplňoval potřeby lidí. Ukazuji rodinám s dětmi jak vnímat a utvářet jejich domov tak, aby je podporoval a vedl na jejich jedinečné cestě životem.

Přečtěte si můj příběh zde.

Přečtěte si i tyto články:

Nevím, co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu

Nevím, co chci, ale nedám pokoj, dokud to nedostanu

Necítíte se doma dobře, tak často utíkáte ven? Cítíte, že by vaše bydlení potřebovalo změnu, ale netušíte, kde začít? Máte pocit, že ať uděláte cokoliv, stejně to nikdy nebude lepší? Prostě je ten byt moc malej a těsnej, je lepší se v něm moc nezdržovat. Pak se nemusí...

Jaký použít nábytek?

Jaký použít nábytek?

Nedávno jsem se stěhovali a nebylo možné přestěhovat veškerý nábytek ze Švýcarska do Čech. Propustili jsme spoustu kousků, které by se nám byly bývaly do velkého domu hodily a spoustu nábytku, který jsem měla ráda, ke kterému jsem měla vztah.  Naše milovaná masivní...

Není metr čtverečný jako metr čtverečný

Není metr čtverečný jako metr čtverečný

Už se vás někdy někdo zeptal, jak máte velký byt? Co v takovém případě odpovíte? Nejspíš řeknete něco jako 2+kk nebo 3+1 a možná přidíte i výměru: 32 m² nebo 64 m², ale z toho je 10 m² balkon. A odpověď? „Hmm… tak to je dobrý, to se vám určitě dobře bydlí.“ A jedeme...