Chybějící půdorys může být velkou překážkou vytvoření kvalitního návrhu proměny vašeho domova. Právě proto zde sdílím jednotlivé kroky, které vám pomohou vytvořit půdorys vašeho doma. Někdy je to úkol jednoduchý a budete ho mít za chvíli hotový, někdy je to celkem náročná práce. Záleží na rozsahu a dispozici vašeho bydlení.

Jsem si jistá, že podle tohoto návodu zvládne půdorys vytvořit každý. Tak se pojďte pustit do práce.

Půdorys místnosti

Vaším cílem bude nejspíš půdorys celého bytu, ale začneme jen jednou místností, na které si ukážeme nejdůležitější principy. Ty pak můžete aplikovat na každou jednotlivou místnost a na konci z nich poskládáte i celý byt.

Postupně se dozvíte:

• jak vytvořit náčrt,
• co měřit,
• jak měřit,
• čím měřit,
• jak naměřené hodnoty zakreslit,
• jak z naměřených hodnot vytvořit půdorys.

Jak vytvořit náčrt

Abyste vůbec mohli začít, potřebujete náčrt místnosti. Vezměte si papír, tužku a jděte do místnosti, jejíž půdorys chcete vytvořit. Místnost si prohlédněte. Je čtvercová nebo obdélná? Jsou v ní nějaký výklenky, nepravidelnosti nebo třeba vestavěný nábytek, se kterým odmítáte hýbat? Kde jsou okna a dveře?

A teď vše od oka načrtněte na papír. Ne nějakou blechu do rohu. Přes celý papír (min. A4) nakreslete místnost, jejíž půdorys vás zajímá. Pokuste se dodržet úhly a odhadnout proporce místnosti, ale pokud se to nepodaří, nezoufejte. Je to teprve náčrt, do kterého budete zaznamenávat naměřené hodnoty.

V průběhu měření budete možná potřebovat dodělat další náčrtky zobrazující pohled na stěny (například pro detailní proměření oken).

Co měřit

Cílem je půdorys místnosti, takže měříte místnost, ale co konkrétně vás vlastně zajímá? Potřebujete především hlavní rozměry – délku, šířku, ale i výšku.

Důležité je ale vědět, kde jsou umístěné dveře (včetně otevírání – dovnitř, ven, vpravo, vlevo) a okna (včetně výšky parapetu a samotného okna), proto jste si je už připravili do náčrtu. Dále nezapomeňte na radiátory (šířku, výšku od podlahy po spodní hranu a od podlahy po horní hranu).

Také je dobré alespoň přibližně tušit, kde jsou vypínače a zásuvky, případně trubky od radiátorů či jiná vedení. Nejspíš nebude potřeba je měřit, ale je dobré je také načrtnout.

Vaším cílem je zaznamenat do půdorysu vše, čím se nedá hýbat a je potřeba to zohlednit při návrhu.

Čím měřit

Nabízí se měřit metrem, ale není to tak jednoznačné. Není metr jako metr a také existují mnohem pokročilejší způsoby, jak se k mírám dostat, které vám mohou ušetřit spoustu času.

Doporučuju svinovací metr. Se skládacím metrem taky nemám problém, ale patrně nebude mít potřebnou délku.

V případě nouze používám i krejčovský metr. Není to ani pohodlné, ani přesné, ale je to lepší než nic. Na doměření nějaké drobnosti to může být řešení, celý byt bych jím ale v žádném případě neměřila.

Pokud uvažujete nad třiceticentimetrovým pravítkem… tak si běžte koupit pořádný metr!

Pokud budete zpracovávat větší počet místností, může vám hodně pomoci laserový dálkoměr, kterým místnost oměříte velmi rychle a přesně.

Jak vidíte, volba řešení závisí i na tom, zda jdete měřit dvoupokojový byt nebo patrový rodinný dům. Doporučuju pro začátek začít jednou až dvěma místnostmi, kde si vyzkoušíte, co to zhruba obnáší.

Jako další alternativa může být využití služeb profesionálů.

Jak měřit

Vezmu metr a změřím, no ne?

Ne tak úplně. Ideální je začít měřit z jednoho bodu a ten držet jako referenční. Délka se tedy směrem od bodu stále zvětšuje a konkrétní rozměry později dopočítáte. Tím zanesete do výkresu mnohem méně chyb, než když měříte každý objekt zvlášť.

Rovněž je vhodné si na začátku definovat, jak měříte otvory a měřit je stále stejně. Občas má člověk tendenci jednou změřit vnitřní otvor otevřených dveří, podruhé vnější rám obložek, potřetí otvor ve zdi, jinde zase samotné dveře.

Nejlepší by bylo změřit všechny tyto rozměry. Ideálně potřebujete nakonec získat informace o tom, jak daleko je to od stěny k rámu dveří, od stěny k hraně otvoru dveří (a z toho šířku rámu), dále šířku otvoru (průchodu), velikost rámu dveří. A to vše jak horiznotálně tak vertikálně.

Pokud řešíte prostor, kde bydlíte nebo k němu máte opakovaně přístup, můžete si to teď trochu zjednodušit a neměřit vše do detailu, protože si dveře v případě potřeby doměříte. V případě zjednodušování je ale potřeba si poznamenat, co jste vlastně změřili (rám?, otvor?), abyste s tím mohli později počítat.

Pokud měříte vnitřní otvor dveří, je to celkem dobrý referenční bod pro spojování místností (to se bude hodit v dalších krocích). Je ale potřeba si uvědomit, že rozměr v půdoryse od rohu po otvor obsahuje už obložky nebo zárubeň. Pokud tedy rozměr vyjde např. 60 cm a vy máte šedesátku skříňku a jucháte, jak vám tam krásně pasuje, tak ne nepasuje!

Zvýšenou pozornost je potřeba věnovat i měření oken – potřebujete výšku od podlahy po spodní hranu parapetu, po horní hanu parapetu a po horní hranu okna.

Všechny změřené rozměry vpisujete do připraveného náčrtu tak, abyste se v tom vyznali. Možná vám bude chvíli trvat, než najdete vlastní systém. Postupujte systematicky a rozměry zapisujte jeden po druhém. Čím větší nákres, tím snazší orientace. Počítejte s tím, že rozměrů budete mít na obrázku opravdu hodně. Můžete kótovat nebo si klidně rozměr vyznačit barevně a tou samou barvou napsat odpovídající rozměr. Kreativitě se meze nekladou.

Doporučuju další krok dělat co nejdříve po tomto, abyste si stále ještě pamatovali, co, kde a jak jste změřili a zapsali.

Zakreslení

Mohlo by se zdát, že všechnu podstatnou práci už máte hotovou, ale není tomu tak. Dalším krokem je převedení vašeho náčrtku s vepsanými rozměry do plánku, který bude tyto rozměry respektovat a zobrazovat v měřítku.

Nejčastější vhodnou volbou měřítka je 1:50 (1 skutečný metr zobrazíte jako 2 cm v půdoryse), v závislosti na velikosti zobrazovaného prostoru můžete použít 1:100 nebo 1:20.

Jak tedy na samotné zakreslení? Máte dvě varianty, půdorys můžete vytvořit v ruce nebo na počítači.

V ruce

Vezměte si vhodný formát papíru (A4 nebo A3) a narýsujte dle svého plánku hlavní tvar místnosti. Dodržujte měřítko a zakreslujte práve ty rozměry, které jste naměřili. Pokud vám nějaký rozměr chybí, doměřte ho.

Je vhodné kreslit zdi ne jako čáru, ale i s jejich (alespoň přibližnou) tloušťkou.

Když máte půdorys hotový, je třeba zajistit možnost opakovatelného použití. Můžete ho naskenovat a poté tisknout, můžete ho nakopírovat a poté kreslit do kopie (dejte si pozor, aby to nebyla ta poslední). Nebo můžete kreslit přes pauzák, takže váš přesný půdorys použijete jako obklad a rychle ho jen od ruky překreslíte.

Elektronicky

V počátečních fázích návrhu je nejdůležitější půdorys v měřítku, do kterého můžete od ruky kreslit a rychle zkoušet nové varianty bez omezení. Vaším cílem je tedy nejen zkreslit půdorys, ale hlavně ho v měřítku vyexportovat do pdf a vytisknout.

Půdorys bez měřítka je jen pěkný obrázek a v další práci vám nepomůže. Měřítko a zachování proporcí prostoru je klíčem k úspěšnému návrhu.

Pokud vás láká možnost vytvořit si půdorys elektronicky, rozumím tomu. Má to výhody i nevýhody. Výhodou je, že je to rychlejší a přesnější, můžete i rychle zkusit zobrazit rozmístění nábytku a to měnit. Můžete si prostor zobrazit ve 3D, měnit barvy, materiály.

Nevýhodou ale je, že jste ve verzích zdarma odkázání skutečně pouze na elektronickou verzi (zatím nevím o programu, který umožňuje export do pdf a tisk) a používání kompletního nástroje (takže i předpřipravených prvků). Osobně si myslím, že je mnohem lepší mít v počáteční fázi před sebou fyzicky papír a čmárat do něj tužkou.

V dalších fázích, kdy už budete mít hrubý návrh za sebou, budete mít v hlavě vytvořenou vlastní představu o tom, co vlastně v místnosti chcete (bez ohledu na předem připravené zařizovací předměty) a budete si chtít ověřit, zda vaše nákresy opravdu sedí, může být použití online aplikace skvělým pomocníkem.

Zkusit můžete například webovou verzi programu Sketch-up, program Floorplanner a mnohé další.

Upozornění: Online nástroje vás ovlivňují způsob, jak nad věcmi přemýšlíte a definovat cestu, kterou se vydáte (aniž byste třeba chtěli). Mají předdefinované nástroje, které můžete použít, což může omezit vaše uvažování a možnosti, které vás vůbec napadnou.

Celý půdorys

Pokud jste už úspěšně zvládli jednu místnost, možná je dalším krokem zaměření i ostatních a vytvoření celkového půdorysu bytu (domu). U všech místností postupujete stejně a nakonci je potřeba je propojit v jeden logický a navazující celek.

Nejtěžším úkolem je zaměřit tloušťku zdí a propojit místnosti dohromady. Můžete se držet zaměřených otevřených dveří (vnitřní hrany), rozměr zdi můžete změřit buď při otevřených dveřích nebo můžete přeměřit vzdálenost obou místností dohromady skrz otevřené dveře.

Závěr

Cílem je mít v konečném čase konečný výsledek. Půdorys je pro návrh podmínka nutná, nikoliv dostačující. Je to pouze startovní bod, ze kterého se můžete odrazit dál.

Vaším cílem je tedy zobrazit proporce místnosti a moci vyčíst reálné rozměry, chcete vědět umístění a velikost otvorů a dalších fixních prvků.

Možná se vám zdá, že je s tím zbytečně moc práce a že bude prostě nejjednodušší navrhovat a vymýšlet váš koncept na základě prvotního náčrtu s hodnotami. Problém je v tom, že přes veškerou snahu a úsilí, je prvotní nákres často velmi vzdálen realitě. Potom nejste schopni nad prostorem správně přemýšlet, protože jeho proporce jsou deformované. Vy máte pocit, jak se tam všechno skvěle vejde, ale v reálu nevejde a naopak. Nemáte pak šanci vytvořit kvalitní návrh.

Půdorys skutečně potřebujete. Klidně jednoduchý, ale v měřítku.